Středa, 17 dubna, 2024
- Komerční sdělení -magazin
HomeRady a NávodyNejste špatný rodič! 5 věcí, které si ve výchově nemusíte vůbec vyčítat

Nejste špatný rodič! 5 věcí, které si ve výchově nemusíte vůbec vyčítat

Také se vám někdy zdá, že každý kolem má „normální“ děti, akorát to vaše neustále vyrábí nějaký problém? Křičí, lže, neposlouchá… Nebojte, není to vaše chyba. Představa tichého, poslušného dítěte je opravdu jen představou, která nemá s přirozeným vývojem dítěte nic společného. Co všechno je normální, i když se nám to na první pohled nezdá? A co všechno si ve výchově nemusíte vyčítat?

  1. Neposlouchá, všechno je třeba mu říkat třikrát
    A někdy i pětkrát. Někdy jsme na pokraji sebeovládání, přesvědčeni, že potomek zkouší naši trpělivost, ve skutečnosti však většinou ani neví, že na něj voláme. „Dětský mozek funguje jinak. Je nezralý a teprve se v něm vytváří schopnost hned porozumět, co od něj vlastně chceme a rozhodovat se podle toho,“ vysvětluje sociální pedagogička Katarína Winterová z mamedeti.sk. Dítě nedokáže ani udržet pozornost, čili je normální, že zapomene, na čem jste se před chvílí dohodli. Dalším faktorem je i prožívání přítomnosti, kdy dítě věnuje pozornost tomu, co právě dělá (hra, kreslení), slyší sice rodiče, ale nevnímá, co říkají. Rada pro rodiče: Mějte tohle všechno na paměti, a pokud od dítěte něco chcete, ujistěte se, že vás opravdu vnímá. A pokud mu také musíte něco opakovat, dělejte to s láskou a přidejte i vysvětlení.
  2. Dělá špatně sourozenci
    Žárlivost je přirozená. Ale zatímco pro žárlivou kamarádku máme pochopení, žárlivé dítě káráme. Oba jsou přitom ve stejné situaci – obávají se, že přicházejí o přízeň milované osoby a snaží se bojovat. Žárlivost dětí na sourozence je přirozená, připomínají odborníci. A jelikož každé dítě je jiné, každé reaguje jinak, ať se rodič co jak snaží o projevy lásky. I v tomto případě platí: Netrestejte. Projevte pochopení, snažte se žárlícímu dítěti splnit, co chce – udělejte si program jen s ním, věnujte se chvíli jen jemu. Zároveň mu umožněte vybít hněv, pokud ho cítí. Světoznámá rodičovská poradkyně Naomi Aldort takto dala svému synovi panenku, aby na ní dělal všechno, co by chtěl udělat v hněvu mladšímu bratrovi. Ten jí po nějaké době přišel oznámit, že panence už neubližuje, naopak.
  3. Křičí a zlobí se
    Je to náročné, ale také přirozené. I toto je důsledek vyvíjejícího se dětského mozku, který nedokáže zpracovat silné emoce, zejména v situacích, kdy chtějí děti dělat něco jiného než se jim právě káže. Záchvat zlosti je podle klinické psycholožky Angharad Rudkinové jediný způsob, jakým umí dítě v dané situaci zareagovat. Nemyslí to jako vzdor, prostě neumí vyjádřit, co cítí. Tresty nepomáhají, spíše mohou dítěti poškodit. Nemá smysl ani snažit se dítě za každou cenu hned uklidnit. Takže, i když je to náročné, v dané situaci je třeba zachovat klid. Zasáhněte, pokud si dítě může ublížit nebo něco zničit, jinak zůstaňte klidní. A – trvejte na hranicích, aby si dítě neudělalo ze záchvatu zlosti nástroj, kterým dosáhne svého, radí Angharad Rudkinová v knize Co si myslí mé dítě.
  4. Nechce si hrát s ostatními
    A proč by se mělo? I když nás pohled na družně si hrající děti těší, mějte na paměti, že můžete mít doma i introverta, který je rád sám. Nebo dítě, které raději poslouchá, o čem si povídají dospělí. Nebo dítě, kterému si zrovna nechce hrát a chce si posedět u vás. Děti nejsou takové, jako my, ani takové, jaké je chceme mít. Děti jsou svá a my bychom to měli respektovat. Jediné, co od nás chtějí, je, abychom je milovali takové, jaké jsou.
  5. Neříká vždy pravdu
    Pro rodiče, kteří se snaží vždy být fér, to vypadá jako řádný úder pod pás. „Kde jsme udělali chybu? Proč se nás dítě bojí?“ Není to však taková katastrofa, jak se zdá. „Nejen děti, ale i my dospělí si přikrášlujeme pravdu, odmítáme selhání, zbavujeme se pocitů studu, viny. Je to vymýšlení ospravedlnění, vysvětlení, která způsobí, že daná situace je pro nás přijatelnější. Naše psychika se takto brání,“ vysvětlila Katarína Winterová v nedávném rozhovoru pro ahojmama.sk.

Děti klamou z různých důvodů v různém věku, je to součást jejich vývoje. Jako malé se učí rozlišovat mezi skutečností a fantazií, později chtějí něco vlastnit, vyrovnat se jiným, vyhnout nepříjemnostem… „Klamání je přirozená cesta k osamostatňování, k budování sebevědomí a schopnosti postarat se sám o sebe,“ říká Katarína Winterová.

Zdůrazňuje, že navzdory lži z dětí mohou vyrůst čestní lidé. „Děti si velmi dobře uchovávají hodnoty, důležitost mluvit pravdu, být čestným… To, že to teď nevědí v každé situaci, neznamená, že jsou špatné nebo že jsme my jako rodiče selhali. Cesta životem je klikatá a nakonec jejich životní hodnoty povedou tím správným směrem,“ odkazuje.

- Komerční sdělení -pr clanky

Najnovjše články